Pouť do Filipova

V pondělí 12. 1. 2015 v odpoledních hodinách vyjelo přes padesát poutníků na pouť do Filipova, kde se v roce 1886 zjevila nemocné Magdaleně Kade Panna Maria.

Naše první zastávka byla u otce Jana v Morkovicích, kde jsme společně prožili mši svatou a poté vyrazili na další cestu. Začali jsme modlitbou růžence za všechny nemocné v našich farnostech, za které jsme tuto pouť obětovali. Po uvíznutí v dálniční koloně jsme po čtyřech hodinách stání na jednom místě ani nedoufali, že mši sv. ještě stihneme. Díky Bohu a Matce Boží jsme krátce po čtvrté hodině ranní dorazili autobusem před baziliku. V kázání otce biskupa J. Baxanta nám byla položena věta: "Co po nás na světě zůstane?" Mnohdy si myslíme, že to že jsme postavili dům a máme dvě auta, které po nás získají naše děti nebo vnoučata je to nejcennější co jim můžeme v životě darovat. Ale dokážeme jim předávat víru a lásku k druhým lidem? Nebo je to pro nás samozřejmostí, že je pošleme ke svátostem a tím to pro nás skončí?

Po mši svaté jsme společně prožili pobožnost v boční kapli baziliky, kde jsme se společně modlili i za úmysly těch, kteří se na tuto pouť nemohli vydat.

Asi kolem sedmé hod. ranní jsme vyjeli ke hrobu sv. Zdislavy, která je patronkou rodin do Jablonného v Podještědí. Dozvěděli jsme se něco málo o historii kostela a o životě svaté Zdislavy, která je zde pochována.

Naší další zastávkou byl mobilní hospic Duha v Hořicích, kde nás jeho zakladatelka p. Jana Seiberová seznámila s paliativní péčí a činností jejich hospice. Bylo zajímavé slyšet příběhy některých nemocných, nejen starých lidí. Z jejího vyprávění bylo vidět kolik radosti a Boží blízkosti jí tato práce přináší. A tak se i my zkusme někdy nebát zajít za našimi nemocnými, povzbudit je, chytiti za ruku, pomodlit se s nimi nebo jim přečíst nějaký příběh. Marek Orko Vácha kdysi řekl, že každý den máme využít k tomu, abychom hledali Boha. A tak se nebojme nacházet Boha i v setkání s druhými lidmi, s nemocnými a lidmi na pokraji svého života.

Tato pouť byla pro nás velkým obohacením v našem duchovním životě, děkujeme moc všem, kteří tuto pouť připravili a také všem, kteří na pouti vytvořili tak krásné společenství.

Jak moc potřebujeme ke svému životu matku, pociťujeme již od útlého věku. A to, že jsme od Boha obdarováni Matkou Boží je pro nás velkým bonusem. Každý z nás Jí s otevřeným srdcem svěřujeme své děti, rodiny a vše s čím se potýkáme. U ní nacházíme útěchu, pochopení či uzdravení všeho, čím jsme se nechali svázat…