Povalačová Anna

Mým rodištěm je Horní Lideč, a to dům nyní přímo naproti kostela, který tam byl později postaven. Tatínek v něm byl dlouhá léta kostelníkem. Ve svých 29 letech jsem v roce 1992 vstoupila do Společnosti sester Ježíšových a věnovala se následné formaci. Po mamince jsem zdědila kuchařské vlohy, naše Společnost tak mohla vyhovět požadavkům Otců jezuitů a poslat sestru, která by se jim starala o domácnost (vaření, nákupy a vše, co k tomu patří). Působila jsem čtyři roky v Českém Těšíně a potom šestnáct let v Praze. Od února letošního roku jsem převzala starost o domácnost přímo v centru naší Společnosti v Olomouci. S ostatními sestrami vytváříme zázemí pro všechny naše spolusestry, které tam přijíždějí na exercicie, formace nebo čerpat z ducha Společnosti pro své každodenní poslání.

Každé povolání k zasvěcenému životu je dar. Dává ho Pán Bůh a člověk ho buď přijme, nebo ho může zamítnout. V naší farnosti se přece vždy za nová povolání ke kněžství a řeholnímu životu modlilo společně přede mší svatou. Věřím, že i mé povolání je plodem této modlitby druhých.

V určitém období už mi nestačilo přijít na mši svatou jenom v neděli, začala jsem přicházet každý den. Má touha po duchovních věcech rostla. V té době jsem byla velmi vděčná za společenství mladých z Lidečka i z Lidče, které mě podporovalo a neslo. Pán Bůh mi v té době poslal do cesty sestry Ježíšovy. Zatoužila jsem je poznat blíže. Jejich způsob života v prosté službě druhým mě nadchnul, a proto jsem k nim vstoupila. Nepochybuji, že to byla Boží vůle. Neboť to, za jakých okolností jsem sestry poznala, bych si sama nenaplánovala.