Kubicová Ludmila

Do této řehole jsem vstoupila ve svých 25 letech v roce 1992. Od roku 1998 jsem v sesterské komunitě v Ústí nad Orlicí a pracuji jako pastorační asistentka a katechetka ve farnosti Dolní Čermná. 

Jak jsem se dostala do řeholní společnosti? Odpověděla jsem na Boží volání. Každé povolání je odpověď na Boží pozvání („...Pak přijď a následuj mě!“ Lk 18,22). 

Prakticky jsem k této odpovědi dorůstala několik roků. Vyrůstala jsem ve věřící rodině se dvěma sourozenci v Lidečku. Ve svých patnácti šestnácti letech jsem na řeholní povolání nemyslela. O něco později jsem v naší farnosti navštěvovala společenství, kde jsme se modlili, četli Písmo svaté a sdíleli se o víře. Tato setkání nám pomáhala na cestě víry a některé z nás vedla ke snaze dělat pro Pána víc. Chodila jsem do práce, pomáhala doma a ve farnosti, zpívala ve schole, navštěvovala katechetický kurz a učila náboženství. V té době už mi myšlenky na Bohu zasvěcený život přicházely. 

Pán ke mně promlouval ve svém Slově, skrze druhé lidi a v různých situacích. Vzpomínám si, když jsem pomáhala na skautském táboře, po jedné odpolední hře v lese se s ostatními dětmi nevrátilo jedno z mladších děvčat. Nastalo celovečerní pátrání. Procházela jsem okolo velkého stanu uprostřed tábora a slyšela děti, jak se modlí modlitbu růžence. Nabyla jsem jistoty, že všechno dobře dopadne. Vždyť jsme každý náš den svěřovali Panně Marii. Tehdy jsem ve svém srdci poznala, že jsem velký dlužník. 

Vybavují se mi také myšlenky z náboženství: „Mluvíš k dětem o Pánu Bohu a měla bys svoji víru dosvědčit i životem.“ 

Při pomyšlení na řeholní život mě naplňovala určitá radost, a na druhé straně tíseň z toho, že bych měla opustit své blízké, farnost, práci... 

Měla jsem touhu dělat víc pro Boží království. Příkladem mně byli kněží, kteří u nás ve farnosti působili. S horlivostí sloužili Bohu a spáse duší a zároveň přistupovali ke každému člověku ve svobodě, kterou jim dával život s Kristem. 

V hledání povolání mi pomohla duchovní cvičení na Svatém Hostýně. Začala jsem vnímat řeholní život jako nabídku od Pána, který však svobodné rozhodnutí nechává na mně. Při těchto duchovních cvičeních jsem také poznala sestry ze Společnosti sester Ježíšových a jejich způsob života mě oslovil. Sestry nežily v klášteře, ale jako řeholnice ve světě. Po dalším roce hledání jsem se rozhodla.

Žít řeholním životem je Boží dar a spolupráce s Jeho milostí. Věřím, že se za moje i každé povolání mnoho lidí modlilo a stále modlí, a moc za to děkuji.