Nové zvony

Otec František Kuběna předstoupil již v roce 2004 na farní radu s myšlenkou výroby nových zvonů, zvonové stolice a celkové rekonstrukce schodiště do věže. Hlavním důvodem realizace této myšlenky bylo to, aby se opravilo havarijní a nebezpečné schodiště, vyrobila se nová zvonová stolice a nahradili se zvony již poškozené a méně kvalitní. Věž by měla být po těchto pracích dokončena a měl by to být první krok v opravách našeho kostela. Ekonomická a pastorační rada s tímto návrhem souhlasila.

Výrobou zvonů byl pověřen pan Tkadlec z Halenkova a výrobou zvonové stolice pan Slánský z Horní Lidče. Poté došlo ke změně administrátorů a P. Františka Kuběnu vystřídal P. Ivan Fišar, který pokračoval v započaté cestě a myšlenka nových zvonů začala mít nové jasné obrysy. Ekonomická a pastorační rada stanovila velikost jednotlivých zvonů. Původně se počítalo s tím, že nejstarší zvon z roku 1665, který je ve věži, se pouze drobně opraví a bude sloužit dále a k němu se nové tři zvony budou dolaďovat. Původně měl být druhý největší, ale protože se jedná o farní kostel, tak ekonomická a pastorační rada rozhodla, že bude nejmenší a největší zvon bude mít kolem 900 kg. Po oslovení odborníka na tón a hlas zvonů došlo ke změně v počtu nových zvonů. Důvodem bylo to, že náš nejstarší zvon ve věži již nedrží tón a nelze jej opravit. Proto bylo doporučeno, aby již nadále nezvonil, protože by neladil s novými zvony. Po této informaci se ekonomická a pastorační rada rozhodla, že budou vyrobeny čtyři nové zvony. To jsme ještě netušili, že dojde ještě k jedné zásadní změně. Při řešení uložení zvonů do zvonové stolice, která bude zcela nová, se otevřela otázka stability naší věže. Řada, která byla vybrána a způsob zvonění, nás donutil, aby se zavolal statik a ten měl potvrdit, zda námi navržené zvony při zvonění nepoškodí věž. Po podrobné a odborné prohlídce věže bohužel musel statik doporučit snížení velikosti zvonů. Proto ekonomická a pastorační rada po doporučení statikem souhlasila s velikostní řadou, kterou navrhl zvonař pan Tkadlec, kde největší zvon váží 665 kg. Výše popsané a dnes víme, že nezbytné, kroky znamenaly menší zpoždění s realizací zvonů a zvonové stolice.
Na závěr je potřeba vzpomenout našich předků a poděkovat jim za to, že v roce 1949 pořídili nové zvony, byť z litiny. Je potřeba si toto uvědomit a o to více si vážit těchto farníků, protože bylo po válce a také po roku 1947, kde byla velká sucha a naši předkové skutečně z toho mála co měli, pořídili nové litinové zvony. My se máme daleko lépe než oni, a proto pokračujeme v cestě, která byla započata nejen v roce 1949, ale v roce 2006 jsme pořídili zvony z pravé kvalitní zvonoviny a krásným zvukem. Tyto nové zvony, které jsou velkým uměleckým dílem, nás přežijí a budou sloužit pro dalších několik generací na tři sta až pět set let. Jedná se vskutku o velkou a historickou událost pro celou farnost. Dřívější zvony budou v depozitáři, abychom nezapomínali na naše předky.

Něco málo ze života patronů našich zvonů

Sv. Kateřina Alexandrijská

Její život nám přibližuje legenda, která se nám v češtině dochovala z doby českého krále Karla IV. Vypráví o krásné a velmi nadané princezně, která si nemohla najít ženicha, který by jí byl roven. Až jeden kněz – poustevník jí pomohl, když ji seznámil s Pánem Ježíšem. Toho si Kateřina zamilovala, jemu se zasnoubila a nechtěla už slyšet o žádném sňatku, byť ji žádal o ruku sám římský císař Maxencius. Ten když se dozvěděl, že Kateřina jej odmítá, protože uvěřila v Krista, povolal 50 nejlepších pohanských mudrců a filosofů, aby Kateřinu přesvědčili a od víry odvrátili. Zatím ale, když slyšeli mluvit Kateřinu mluvit o pánu Ježíši, stali se oni sami křesťany a císař je dal umučit, stejně nakonec i Kateřina zemřela jako mučednice a její tělo bylo po smrti přeneseno do kláštera ve svaté zemi Palestině, který nese její jméno.

Sv. Antonín Paduánský

Byl velmi nadaný hoch, který se narodil na sklonku 12. století ve šlechtické rodině v Portugalsku. stal se mnichem a nejspíš by prožil celý život v jednom klášteře, kdyby se nezúčastnil pohřbu pěti františkánských misionářů, kteří byli zabiti v Maroku. Tehdy se rozhodl, že sám také vstoupí do františkánského řádu a odejde do Afriky jako posel víry. Sotva však v Maroku přistál, onemocněl tak těžce, že se za několik měsíců musel vrátit. Tehdy, věříme zásahem Boží prozřetelnosti, bouře způsobila, že loď, se kterou se plavil nepřistála v Portugalsku, ale na Sicílii. Odtamtud putoval Antonín Itálií a zůstal až v kraji na pobřeží Jadranu, kolem Rimini. Tam se projevilo velké kazatelské umění Antonínovo. Legenda vypráví, že když jednou kázal na mořském břehu přístavního města, a lidé ho skoro neposlouchali všimli si posluchači ryb, které vystrkovaly hlavy z vody jako by chtěli slyšet Antonínovu promluvu. Obyvatelé Rimini se dali na to pokřtít. Jen necelých devět let mu dovolilo jeho podlomené zdraví vykonávat obtížné misijní cesty do Milána, Jižní Francie a okolí Padovy. Papež Řehoř IX. vyhlásil Antonína za svatého už devět měsíců po jeho smrtia dnes ho církev uctívá i jako svého učitele. Prosme také my: Svatý Antoníne,…

 Sv. Zdislava z Lemberka

Je spolu se sv. Janem Sarkandrem naposledy u nás svatořečená osoba. Sama vyrostla v příkladné křesťanské rodině jako nejstarší z pěti sourozenců. Provdala se za šlechtice Havla Markvartice a odešla s ním z Moravy do Severních Čech, kde její muž kolonizoval území ve službách krále Václava I. Manželé měli spolu 4 děti. Založili také 2 kláštery pro kazatelský řád sv. Dominika, jehož se stala paní Zdislava horlivou laickou spolupracovnicí.

Až do vyčerpání se Zdislava věnovala nejen své rodině, ale s mateřskou péčí se starala o velkou rodinu všech pocestných, chudých, nemocných a postižených. Stavovala se v apoštolské a budovatelské práci, kterou konala s dokonalou láskou. Když mladičká ve svých dvaatřiceti letech odešla k Pánu bylo její tělo uloženo do hrobky dominikánského kostela sv. Vavřince v Jablonném. O její svatořečení jako patronky manželského a rodinného života usiloval horlivě litoměřický biskup, pozdější kardinál Štěpán Trochta, který v roce 1949 zahájil diecézní kanonizační proces. Ke svatořečení se dospělo 21. května 1995, kdy je vyhlásil papež Jan Pavel II. v Olomouci.

Jan Pavel II.

"Muž, který vyvedl církev z úpadku". Jan Pavel II., vlastním jménem Karol Wojtyla, nynější papež, přichází na svět 18. května roku 1920 v Polsku, ve slezských Wadowicích v rodině někdejšího důstojníka. Dětství pak Karolovi přinese několik osobních tragédií - je mu devět, když umírá jeho matka, a dvanáct, když umírá jeho šestadvacetiletý bratr Edmund. Vzdělání získává Karol Wojtyla na gymnáziu. Při studiu píše básně, hraje divadlo, hodně času věnuje sportu, podniká dlouhé horské túry v polských Pieninách a Vysokých Tatrách. Po gymnáziu nastupuje na univerzitu v Krakově, na studium filologie. Díky druhé světové válce jeho studium končí a musí nastoupit do kamenolomu. Brzy na to umírá Wojtylův otec. Pak se již začíná pomalu, ale jistě rýsovat Wojtylova církevní kariéra - Karol Wojtyla se hlásí do řádu bosých karmelitánů, je pevně rozhodnut stát se knězem. Ale do kláštera z práce odejít nesmí, navštěvuje tedy tajně bohoslovecký seminář - vše probíhá ilegálně, přednášky i obřady. Po skončení druhé světové války, je Karol Wojtyla v roce 1946 vysvěcen na kněze. Jako novokněz odchází do Říma, kde studuje ještě další dva roky, poté přednáší etiku a morální teologii na krakovských a lublinských vysokých školách. Roku 1958 byl jmenován titulárním zástupcem biskupa v Ombi pro Krakov. V roce 1960 se stává vikářem krakovského arcibiskupství, v letech 1964 až 1978 je pak Karol Wojtyla metropolitou a arcibiskupem krakovským, od roku 1967 je přitom kardinálem. V roce 1978, 16. října, je Karol Wojtyla, kardinál a arcibiskup krakovský, zvolen papežem - z Karola Wojtyly se stává papež Jan Pavel II., první papež slovanského původu (a první neitalský papež od roku 1522 a nejmladší papež od poloviny 19. století). Roku 1981 se v papežově životě udála ještě jedna zásadní událost - 13. května je na papeže spáchán atentát, Turek Ali Agca na Jana Pavla II. několikrát vystřelí z pistole. Jan Pavel II. je těžce raněn a ještě týž den je na římské Gemelliho klinice pět hodin operován. Po několikaměsíční rekonvalescenci se papež uzdravuje.

Pozadí atentátu na Svatého Otce není dodnes uspokojivě vysvětleno, spekuluje se o možné účasti sovětských tajných služeb. Římský soud, který odsoudí atentátníka k doživotí, se vysvětlení jeho motivu nedočká. Svatý otec je i velkým ctitelem Panny Marie, na svých cestách s oblibou navštěvuje mariánská poutní místa.

Jan Pavel II., nejvýraznější osobnost katolické církve 20. a počátku 21. století, trpí poslední léta svého života stále se prohlubujícím onemocněním nervového systému (Parkinsonova choroba), zároveň na jeho zdravotní stav doléhají následky atentátu z roku 1981 - 2. dubna roku 2005 pak papež Jan Pavel II. umírá ve Vatikánu na celkové selhání životně důležitých orgánů. Na uvolněný papežský stolec pak 19. dubna 2005 usedá jako Benedikt XVI.

Proč nesou naše zvony právě tyto jména

„Kdybychom vybrali jakékoli jména světců, nikdy nic nepokazíme, vždyť co jméno, to veliký příklad a osobnost.“ řekl hezky Vojtěch Ryza na farní radě právě při schvalování jmen pro naše nové zvony.

Největší zvon nese právem jméno patronky našeho kostela i farnosti, sv. Kateřiny Alexandrijské. Po válce naši předkové dali ulít čtyři „provizorní“ zvony ze železa. Z nich pro ten největší vybrali jméno sv. Antonín. Abychom zachovali alespoň jedno jméno, které vybrali naši předkové, zvolili jsme i v této době pro druhý zvon jméno sv. Antonín Paduánský.

Chtěli jsme aspoň jednoho světce z naší vlasti. Svatá Zdislava z Lemberka je Češka a je také patronkou rodin, právě proto jsme zvolili její jméno pro třetí zvon.
Čtvrtý zvon, sice nejmenší, nese ale veliké jméno Jan Pavel II. Toužili jsme mít patrona mládeže – víme jak ji miloval. Stáli jsme o patrona nemocných – víme, jak statečně tento papež nesl stáří a nemoc, chtěli jsme patrona hledajících – kdo z osobností naší doby tolik dokázal sjednocovat věřící i hledající... V Janu Pavlu jsme, věříme, našli patrona všech lidí dobré vůle. Je to člověk, kterého mnoho z nás mělo příležitost vidět, Slovan, rodák z Wadowic, jen 250 km od Lidečka.
Naše farnost ctí všechny svaté a prosí o jejich přímluvu. Když už jsme museli vybírat, ať tyto čtyři jména zastupují celé nebe.

Odlévání zvonů

Zvony jsme odlily v naší zvonařské dílně v Halenkově.

Zvony jsou ulité z mědi a cínu při teplotě 1080 °C. Celkové náklady ve výši 740.000 Kč zahrnují:
Demontáž starých zvonů, montáž nových, odlití, elektronické zařízení…

„Hlas zvonů mnou odlitých, ať vás přivádí k Bohu a přináší vám Boží požehnání“
Přeje vám a vyprošuje ak. Soch. Josef Tkadlec, zvonař

Svěcení zvonů

Nikomu nevadilo, že sněží. Slavnostně vyzdobený kostel a zvony, fanfáry naší dechovky, průvod našich hasičů s obecními prapory, zpěv schóly, schóličky, sboru a do posledního místa zaplněný kostel i zástup lidí před kostelem. Tak se dá stručně popsat atmosféra svěcení nových zvonů. Otec arcibiskup nám v homilii sdělil hlavní poselství této události: „Modli se křesťane, než zvonit přestane!“

Ať si vždy vzpomeneme u hlasu nových zvonů, že nás zvou k modlitbě a k Bohu. Ať nám jejich hlas nezevšední (vzpomeňte si na příklad budíku, když byl o. arcibiskup kaplanem ve Valašských kloboukách a na zvuk tramvají v Olomouci). Ať rozeznáváme zvuk zvonů: jestli zvoní svatá Kateřina, nebo Antonín, nebo Zdislava nebo Jan Pavel. A když je poznáme, ať nám napoví, co nám tito svatí svým životem vzkazují.

Instalování zvonů a zvonové stolice

Během dvou dnů, 16. a 17. 11. 2006 proběhlo snesení starých litinových zvonů z věže a vyzdvižení nových zvonů. Za pomoci jeřábu byly vyměněny také dřevěné díly stolice. V následujícím týdnu firma Slánský provedla montáž zvonové stolice ve věži a v pátek a sobotu osazovaly zvony a zapojovali elektrický pohon pracovníci zvonařské dílny pana Tkadlece z Halenkova.

Pouť na svatou Kateřinu, svěcení zvonové stolice a věžního schodiště a první rozezvučení nových zvonů.

Na pouť svaté Kateřiny si tak krásné počasí, jako bylo letos, málokdo pamatuje. Hlavním hostem a celebrantem mše svaté byl rektor Kněžského semináře v Olomouci Mons. Vojtěch Šíma. Ve své promluvě zdůraznil, že i my máme být tak pevně zakotveni v Ježíši, jak jsou nové zvony pevně uloženy ve zvonové stolici. Jen tak mohou vydávat krásný zvuk. „I svatá Kateřina, vaše nebeská patronka, byla v Kristu tak pevně zakotvena,“ připomněl nám otec rektor. Na závěr bohoslužby vyšel liturgický průvod i celé shromáždění lidu před kostel, kde byla posvěcena zvonová stolice a nové věžní schodiště. První rozeznění zvonů v nás zanechalo hluboký zážitek.